Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie školství v Prosiměřicích do roku 1926

12. 2. 2009
 

ObrazekV roce 1996 při opravě kostela sv. Jiljí v Prosiměřicích, byla nalezena v makovici věže  schránka s unikátními dokumenty uloženými při opravách kostela  v létech 1839, 1894 a 1926. Celý soubor čítal 101 kusů různorodého materiálu jako jsou listiny, bankovky, mince , fotografie, odznaky. Celý soubor originálních předmětů včetně dokumentů je uložený v Jihomoravském Muzeu ve Znojmě a je přístupný badatelům a zájemcům k poznání místní historie.

 

V roce 2000 vydal Obecní úřad v Prosiměřicích, Práčích a Vítonicích ve spolupráci s Jihomoravským muzeem ve Znojmě zpracovaný nález dokumentů ve formě publikace autorů J. a K. Polákových: TAJEMSTVÍ PROSIMĚŘICKÉ MAKOVICE. Zde se může zvídavý čtenář a milovník historie dozvědět nesmírně mnoho cenných informací o Prosiměřicích a okolních obcích, o svých předcích a jejich běžném životě. Dále uvádím pouze citace z listin týkající se historie školství v Prosiměřicích.

Pro poznání historie školství v Prosiměřicích a okolních obcích jsou nesmírně cenné některé dokumenty dotýkající se právě místních škol. Tímto nálezem můžeme  dostatečně zacelit a doplnit bílá místa  o velmi zajímavé a cenné údaje. Cenné o to více, že do nálezu těchto listin v roce 1996 nikde nebyly žádné doklady a dokumenty o škole a školství v Prosiměřicích.

 

A. V listině z roku 1839 sepsanou a podepsanou v Prosiměřicích 30. března 1839 starostou Leopoldem Hönlingerem, obecním rychtářem Johannem Schillerweinem a sedmi radními je mimo jiné psáno následující:

……..Po smrti zdejšího učitele Johanna Georga Ruppela v roce 1827, který tu byl asi 30 roků učitelem, byla zdejší škola obsazena v roce 1828 petrovickým učitelem Franzem Skaridou. Pomocný učitel Martin Weidner, narozen v Práčích, nyní učitel dvoutřídky, je zde od roku 1836. Učitelem prvé třídy je syn učitele, jménem Victorin……

 

   ……...Škola byla v posledních létech třikrát měněna nebo upravována. Poprvé, pokud je nám známo, byla v roce 1799 změněna a přestavěna. Podruhé, protože byla kryta šindelem a vyhořela při velkém požáru, bylo k ní něco přistavěno a r. 1822 střecha pokryta břidlicí. Potřetí roku 1834 bylo pro narůstající počet dětí postaveno poschodí na dosud přízemní budovu……..

 B. Jedna listina je  nazvána Výpis ze školní kroniky. Výpis zhotovil 21. dubna 1894 řídící učitel Franz Hadinger a společně s ním jsou podepsaní  podučitel Rudi Hawliczek, podučitelka Hedwiga Neuschalová a učitelka ručních prací Franziska Havlíčková. Dále je podepsána celá školní rada v počtu šesti členů.

 C. Listinu z 1. července 1926 sepsal a podepsal řídící učitel Josef Zwieb a má název Národní škola  Prosiměřice.

   Dne 19. dubna 1901 byl přeložen řídící učitel Franz Hadinger, s uznáním c. k. školní zemské rady v Brně, na vlastní žádost po 45 létech služby do trvalého důchodu. Jako provizorní řídící učitel byl ustanoven dosavadní učitel Alois Jakusch.

   Dekretem Zemské školní rady (ZŠR) z 2. srpna 1901 byl jmenován učitel Johann Leitner řídícím učitelem ve zdejší škole. Svoji činnost zahájil dne 28. února 1902. Dvacátého června se dostavil do Prosiměřic biskup Franz Bauer, aby udílel biřmování. Při tom se konaly ve škole zkoušky z náboženství. Zástupce majitele velkostatku v Místní školní radě (MŠR), Leopold Burger, správce v Bohunicích, se přestěhoval po svém jmenování ředitelem 1. ledna 1903 do Břežan.

Ve školním roce 1905/06 je:

-          v 1. třídě 22 hochů a 29 děvčat – 51 žáků

-          v 2. třídě 23 hochů a 16 děvčat – 39 žáků

-          ve 3. třídě 37 hochů a 41 děvčat – 78 žáků

-          celkem 168 žáků: 82 hochů a 86 děvčat

 Podle nařízení z 31. března 1905 byl okresní školní inspektor pan Johann Papouschek, důvěryhodný představený, po 21 letech činnosti jako inspektor okresu Znojmo uvolněn a na jeho místo byl c. k. okresním školním inspektorem jmenován profesor učitelského ústavu v Olomouci, pan Josef Langhammer. (Z listiny uvádím jen některé citace týkající se přímo školy – ijh )

 

…….Podle nařízení z 31. 7. 1911 jmenoval ministr kultury a vyučování pana prof. Raimunda Reidla c. k. okresním školním inspektorem pro německý školní obvod Znojmo. Podle výnosu Okresní školní rady byla pro spálu škola uzavřena od 1. září do 5. října 1914.

Vyučování ve 2. a 3. třídě bylo pouze půldenní, protože učitel Schräger narukoval. Dne 23. 6. 1915 byl podle nařízení jeden den školní volno u příležitosti dobytí Lvova. Dne 14. 10. 1915 tu byl Jeho Excelence Dr. Pavel, hrabě Huyn, biskup brněnský, aby udělil svátost biřmování……….

……..Dne 13. listopadu 1916 muselo být vyučování zrušeno pro nedostatek dřeva a uhlí, volno trvalo až do 20. ledna 1917……..

 

……..V noci z 15. na 16. prosince 1918 přenocovalo české vojsko ve třídních místnostech a ve  3 hod. ráno odpochodovalo směrem na Znojmo. Od 15. prosince 1918 do 1. března 1919 muselo být vyučování opět zrušeno pro nedostatek uhlí a dříví. Dne 26. října 1919 byla podle dekretu OŠR přeložena Aloisie Nimfuhrová, učitelka v Boroticích, definitivně na školu v Prosiměřicích……..

………Dne 25. února 1921 se přestěhoval řídící učitel Johann Leitner do Tasovic, svého nového služebního místa. Podle výnosu ZŠR v brně z 1. 11. 1921 byl Josef Zwieb ustanoven řídícím učitelem na trojtřídní obecné škole v Prosiměřicích, dne 1. prosince 1921 nastoupil do služby.

Velmi zchátralé záchodové zařízení bylo na spadnutí. Proto bylo 28. dubna 1922 zahájeno úřední jednání o schválení přestavby. Přítomní byli: předseda MŠR Jakob Carollus z Bohunic, členové MŠR Franz Schnattinger z Prosiměřic a Alois Eiss z Kyjovic, řídící učitel Josef Zwieb, starosta Prosiměřic Josef Muthny, starosta Kyjovic Johann Frimmel, zástupce úřadu stavební rady Horáček a komisař Dr. Illek. Na základě nabídky byla práce přidělena staviteli Hubertu Sovovi z Kyjovic za 37. 000 Kč. Režijní práce obnášely 5. 104 Kč.

Na základě četných reklamací české menšinové školy v Kyjovicích byly děti z mnoha rodin vyčleněny ze zdejší školy a přinuceny chodit do české menšinové školy do Kyjovic. Dokonce je dnes zamítáno rozhodnutí soudního dvora nejvyšší správy, aby děti byly převedeny do zdejší školy.

Nabízené prostředky nepřinesly očekávaný úspěch. Teprve, až bylo slíbeno 5 mír pole za jedno dítě, tyto pozemky odňaty panství a dány rodičům, byl nalezen „správný“ způsob, při němž čistě německé rodiny vlastně bezohledně předaly a prodaly děti české škole.

Prvým z těchto mužů byl Josef Tretter, Kyjovice č. 7, který se tak stal vzorem pro své následovníky, jako např. Johann Rudolfer, Josef Stibich atd. Tak mohla být kyjovická menšinová škola  pomocí německých dětí otevřena. Správné zhodnocení toho všeho přenechává pisatel generaci, která tyto řádky bude jednou číst.

Devátého prosince 1924 byly započaty práce na školní studni, která je vyvrtána do hloubky 34 m a teprve 1. ledna 1925 přinesla vytouženou vodu. Celkové náklady činily 4. 695,44 Kč………

………Místní školní rady, zvolená roku 1925, má toto složení:

-          Osvald Daněk, hostinský z Prosiměřic, č. 9, jako předseda

-          Rudolf Brock, rolník, č. 8 z Prosiměřic

-          Josef Zwieb, řídící učitel, č. 38 z Prosiměřic

-          z Bohunic Josef Muthny, majitel hospodářství, č. 6  

Touto listinou, výpisem ze školní kroniky, pana Josefa Zwieba  z roku 1926 opět končí  povědomost o školství až do roku 1945. Veškeré dokumenty a kroniky povětšinou německy psané, zmizely v pohnutých válečných dobách a poté v poválečném vývoji. Období 1926 – 1945 je proto  zatím bílým místem v historii školství naší obce a blízkého okolí.